THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
COLP jsou skupinou, kterou si vyžádali na svůj maxisingl například němečtí RAMMSTEIN, objevila se na tributech kapel AC/DC nebo TESTAMENT a přestože v tomto ohledu dosáhla úspěchů, které jim může leckterá podobná skupina závidět, mám trochu pocit, že se na ně v naší kotlince trochu pozapomíná. Na svém hřbetu mají budějovičtí nyní čerstvý albový zářez, což je ideální čas k vyzpovídání jejich kytaristy a zpěváka B.C.Rajčeho. Nejen o novém CD, o nahrávání a aparátech, ale třeba i o osmistrunných kytarách, které si hoši spolunavrhli a nechali vyrobit, jsem se bavil s frontmanem budějovické úderky, křižující naše pódia více jak patnáct let…
Ahoj Rajče, máte zhruba měsíc po Vašem křtu nového alba „Fake“, které proběhlo v domácím prostředí budějovického klubu Černý Velbloud. Jak křest probíhal, vyvedlo se Vše podle Vašich představ?
Zdravím tě! Já myslím, že se koncert i křest vyvedl. Udělali jsme ho vlastně podruhé (ten první proběhl v Praze), protože jsme nechtěli ošidit naše domácí fans. Pozvali jsme si k tomu brutal-core úderku BEAUTIFUL CAFILLERY a jako hosta na polití céda Renu z LOCOMOTIVE a myslím, že to byl fajn mejdan. Zvuk byl taky na jedničku, takže se kromě paření pod pódiem i dobře poslouchalo.
Na křtu v Praze jste ale ještě neměli album dokončené. Co Vás zdrželo a jak vlastně probíhal pražský křest „bez alba“?
Nastaly nečekané průtahy s výrobou CD a termín křtu už byl domluvený, tak jsme v Praze pokřtili vlastně jen kopii. Tam se role „polívače" zhostil Petr Korál. Vše se odehrálo v klubu Exit Chmelnice, který má na starosti agentura TBA. Náš set byl součástí takového menšího festíku, kde bylo asi 6 skupin od této agentury. Vše proběhlo v pohodě, všichni se dobře bavili a o to šlo.
Natáčelo se ve studiu Hacienda. Proč padla volba právě na Dodovo studio?
Dělali jsme tam už v minulosti a protože jsme byli vždy spokojeni, šli jsme do Haciendy znovu.
Jak probíhá práce s Dodem, občas slyším od kapel hotové romány a legendy…
Ale vždyť on sám je žijící legenda, o tom není pochyb. Ono se o známým člověku ledacos povídá, my s tím problém nemáme a co řeší ostatní je nám jedno.
Jak jste spokojeni s výsledkem, změnili byste s odstupem času něco?
V tuto chvíli jsme zase trochu líp vybaveni, než v době natáčení, takže by mohl být ještě lepší sound, měli jsme nové aparáty a ještě dlouho trvalo, než jsme přišli na všechny možnosti. Takže další CD bude zase o kus dál, ale jinak jsme s výsledkem samozřejmě spokojeni.
Když už jsi nakousnul otázku aparátů, proč volba padla právě na poněkud nekonvenční a na pódiích zřítka viditelné Line6?
Protože to byly jediné aparáty, který byly schopné zvládnout hluboké podladění, ty Mesy už jen "prděly".
A to už narážíš na druhou novinku u COLP, kterou jsou osmistrunné kytary. Pochlub se kde jste si Vaše modely COLP CUSTOM nechali postavit, kdo je navrhl a jaké struny na ně budou nataženy?
Chtěli jsme kytary, na které by se dalo zahrát všechno. U nás v Českých Budějovicích jsou dva lidi, Bolek Vokoun, který kytary vyrábí a Pavel Steinbauer, který dělá hardware a seřizuje kytary snad všem muzikantům v kraji. Tak jsem se jich prostě jen tak zeptali, jestli by něco takového byli schopni udělat. Byla to pro ně myslím výzva, tak do toho šli a výsledek je víc než perfektní. Tělo vychází z Ibanez K7 a hlavu jsme si navrhli sami. Vše je z kvalitního materiálu, takže jsme velmi spokojeni. Sice je trošku pakárna na to hrát, ale stojí to za to!
Sedmistrunky jsou dnes již celkem běžnou součástí metalových pódií, osmistrunku jsem ještě v Čechách neviděl, tušíte, jestli někdo jiný v naší kotlině má elektrické kytary se stejnou strunáží?
Zatím o nikom nevím, nedávno se objevila v katalogu Ibanez, ale jestli si ji u nás už někdo koupil, netuším.
Pro Tebe je to vlastně skok o více strun, když jsem Tě viděl hrát naposledy, měl jsi šestistrunnou kytaru, ze které jsi odstranil „přebytečné“ struny a několik pražců – proč vlastně tato úprava? Jak se hraje na kytarový půlbezpražec?
To byl takovej hec, v podstatě jsem všechny struny nevyužíval, sóla nehraju, tak jsem ty nepoužívané sundal. Pak jsem si koupil sedmičku Jacksona signature CH.O.Wolbers a napadlo mě ji ještě trošku "vytunit", tak jsem si nechal vymlátit pražce od oktávy směrem k tělu, kde stejně nehraju, teď je to vlastně taky můj model, trochu... (smích).
Když jsme u osmistrunných kytar nemohu se nezeptat na to, zdali to nemá něco společného se švédskými stylotvůrci rytmicky nelineárního metalu?
Už tu byly názory, že se opičíme, ale ono to k tomu stejně směřovalo. To, že je používají MESHUGGAH je jedna věc, další věc je ta, že osmistrunky se vyrábí daleko dřív, než je MESHU začali používat. Ale v podstatě je to tak, hrajeme podobnou hudbu (i když daleko jednodušeji), máme podobné ladění. Důležité pro nás je, že si na tu kytaru můžeme zahrát všechno, od OLYMPICU až po COLP.
Teď jsi řekl něco, co jsem slyšel z mnoha jiných úst. Tedy to, že COLP jsou „čeští MESHUGGAH“. Souhlasím s Tebou v tom, že oni hrají přeci jen ještě mnohem střeleněji, zajímá mě však trochu jiná věc. Jak se s touto nálepkou vyrovnáváte? Ještě před pár roky jste si zakládali na tom, že v množině českého thrash coru nezapadáte do SEPULTURácké šablony, ze které tu mnozí čerpají. Jak se Ty osobně díváš a jak snášíš příměr COLP a MESHU?
My si s tím hlavu nějak nelámeme, je nám jedno, kdo nás k čemu přirovnává, tady v Čechách je to taková móda, všechno k něčemu přirovnat. Nás tohle baví, vyloženě si libujeme v hlubokých tónech.Všimnul sis někdy na plakátech nebo letácích název české kapely a v závorce "čeští MACHINE HEAD,HATEBREED,...? Tak my můžem být čeští MESHU.
Možná zbytečná otázka, ale stejně to zkusím, existuje nějaká hudební skupina na které se uvnitř COLP „shodnete“? Kterou všichni máte rádi? Nebo zkus napsat alespoň tři, pokud se najdou.
Nejde nenapsat, že to jsou právě "Oni" (smích). Pak už je to u ostatních členů individuální, mě a Pastemu se hodně líbí BRUJERIA, jak kvůli osobě Cazarese, tak proto, že je to jeden z prvních, kdo dokázal vymáčkonut z Line6 pořádnej sound, basák s bubnem jsou spíš na ten progressive v podobě DREAM THEATER. Já teď docela dost ještě ujíždím na finské humppa dechovce ELÄKELÄISET, ale to jsme už trochu jinde...
Nu, budu jen rád, když to u své osoby trochu rozvedeš a podělíš se s námi o nějaké své osobní hudební favority a objevy? Co Tě na hudební scéně nejvíce zaujalo za poslední rok a co nejvíce posloucháš? Rozhodně se neomezuj jen na kovový žánr.
Tak kromě zmíněných ELÄKELÄISET, kteří jsou dost velký úlet, mám rád TYPE O´ NEGATIVE, což je taky úplně jinde, než to co hraju. Perfektní je DEVIN TOWNSEND. Pak kromě klasických prvoligových skupin, které zná každý, sbírám nahrávky úplně neznámých skupin z celého světa, které hrají taky trošku složitě, např COPROFAGO z Chile, GIZMACHI, TANDJENT z USA, výborní jsou GOJIRA a FOUR GUESTION MARKS z Francie.Teď jsem si sehnal BACK FROM ASHES, BLINDED COLONY, BULLET FOR MY VALENTINE, to jsou tady málo známé bandy, přitom mají perfektní zvuk i produkci, umí hrát a není to tak oposlouchané.
Tak to máme velmi podobný vkus, ale zpět ke COLP. Dokázali jste to, co se nepovedlo asi žádné jiné české rockové skupině, Vaše práce se dostala na tributy skupin TESTAMENT, AC/DC i na maxisingl RAMMSTEIN. Jak se Vám to podařilo? To přece nemůže být shoda náhod?
Toto všechno nám umožnila spolupráce s Dodem. On dostal díky svým kontaktům nabídku vybrat skupiny, které by se mohly, kromě dalších z celého světa, účastnit na tributech, které vycházely u firmy Dwell records. Dostat se na singl RAMMSTEIN byla pro nás veliká pocta!
Máte v tomto směru ještě nějaký sen? Ať už dostat se na tribut nějaké skupiny, či si zahrát po boku někoho koho máš rád nebo si se skupinou vytyčuješ zcela jiné cíle?
Když nám někdo nabídne účast na tributu nějaké známé skupiny a nechá nám volnou ruku k "překopání" jejich skladby k obrazu našemu, tak budeme jedině rádi a může to být třeba ABBA, taky švédi, no... (smích). Jinak zahrát si, nebo třeba jen vidět, bych určitě chtěl se současnou Cazaresovo skupinou ASESSINO, FEAR FACTORY, s MESHU samozřejmě taky.
Po pódiích se již protloukáš nějakých patnáct let, mění se za tu dobu něco? Baví Tě to stále tak jako tenkrát nebo pociťuješ „únavu materiálu“? Prozradíš nám jak po koncertech dobíjíš baterky?
Myslím, že mě to baví čím dál víc, únava materiálu se zatím nedostavuje, energii po koncertě dobíjím doplňováním tekutin.
Za tu dobu jsi hrál již s ohromnou plejádou kapel. Které z nich Tě za ten čas nejvíce zaujali a proč a jaký koncert se Ti nejvíce zaryl do paměti?
Zrovna včera jsem hráli v Mostě s BAHRAINN, to je kapelka, která smýšlí podobně jako my, je tu ještě víc mladých nadějných skupin, jako BED SORES, X-CORE, baví mě třeba LOKOTKY, protože to hrnou s ohromnou energií. S koncertů, které se mi vryly do paměti jsou to spíš ty, kde se třeba vysrala technika nebo kde jsme se zbytečně moc ožrali a pak to stálo za hovno
Vraťme se k hudbě COLP. Spíše tedy k textům. Přijdou mi poněkud zadumané a poměrně nekonvenční v kombinaci s Vaší hudbu. Pověz nám něco o lidech, kteří je vymýšlí. O čem ty texty vlastně jsou?
Chtěli jsme zkusit v textech zase něco jiného.Opět jsme oslovili zkušeného textaře Štefana Ležoviče, mimo jiné dělá texty i TORTHARRY. Nechtěli jsme žádné gore ani sociálně kritické texty. On tedy vyšel z toho, že člověk občas v životě něco předstírá a tady se právě poukazuje na falešnost v lásce, přátelství, soudržnosti s blízkými. Je to docela složitý to v těch textech pochopit a není proto vždy jen jeden výklad, ale každej si v tom může najít to svoje.
Co vlastně představuje vcelku zajímavý námět obalu CD?
Je to návrh našeho kámoše Phowzzze ze skupiny CAFFEINE, který nám celý obal dělal, je to vlastně taky taková schýza, jako ty texty, potažmo jako my (smích).
Prehistorie COLP sahá k počátku devadesátých let, ke skupině COLPORRHAPHIA. Ta hrála celkem složitý technický death metal. Se změnou názvu přišlo i zjednodušování. V drtivé většině je tomu přesně naopak, že skupina se stále více technicky zdokonaluje a to se projevuje i v její hudbě. Vy jste postupovali přesně naopak - to jste byli již v tak rané době natolik technicky vzruční? Od kolika vlastně hraješ?
Já hraju od svých 17 let, učil jsem na španělku rovnou postupy od IRON MAIDEN A METALLICY. Je fakt, že jsme v období COLPORRHAPHIE hráli hodně složitě, bylo to až moc přeplácaný, chtěli jsme se trochu odlišit. Myslím, že bych to dnes asi nezahrál, když ještě vezmu v úvahu, že první demo bylo nahráno živě na 4-stopák, kde se nedalo stříhat. My holt děláme všechno obráceně.
Je pravda, že poslední dobou se Vaše aranže opět trochu zašmodrchávají, chystáte se vracet k techničtějším kořenům? Přeci jen technický thrash s nepravidelnými rytmy je v dnešní době velmi v kurzu.
Ještě nevíme, kam bude směřovat naše muzika dál, možná trochu zjednodušíme, ale určitě ještě půjdeme hlouběji, protože když jde podladit šestistrunka, tak musí jít i osmička. Začali jsme sbírat nepoužité basové struny, myslím ty tenčí, tak kolem 0.95, takže se vlastně možná zase vrátíme k ladění "E", akorát o oktávu dolů
Téda, tak to bude celkem mazec. Když jsme domlouvali rozhovor, působil jsi jako velmi zaměstnaný člověk, jakou Vášeň, či hobby máš krom hudby?
Právě teď je období, kdy jsem hodně pracovně vytížen, do toho skoro každý víkend koncert, taky musím věnovat nějaký čas rodině, stihnout zajít s kámošema na pivko, taky se někdy vyspat. Na další hobby mi už čas nezbývá...
Doba vymezená rozhovoru se nachýlila, díky moc za Tvůj čas. Máš na srdci ještě něco, o čem jsme nemluvili? Popřípadě nějaký vzkaz našim čtenářům?
Já taky děkuju za zájem. Čtenářům přeju pekelně strávené festivalové léto a hodně nových zážitků. Mějte se!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.